Jdi na obsah Jdi na menu
 


Píseň Moudrého klobouku

24. 7. 2007
Za časů, kdy mne ušili, už je to tisíc let žili tu čtyři mágové, jež doposud zná svět. Udatný Godric Nebelvír, jenž cestou svou vždy šel, a z temných blat a močálů zchytralý Zmijozel. Pak z Havraspáru Rowena, zrozená v lůně hor, a krásná Helga z údolí, kde leží Mrzimor. Spojil je sen a smělý plán a v Bradavicích, v touze vychovat svoje nástupce, zřídili školu kouzel. Každý z těch čtyř tam ovšem měl svou vlastní kolej čárů, neb u těch, jež si vyvolil, si jiných cenil darů. Nebelvír nejvíc ze všeho vždy hledal statečnost, a v Havraspáru chytrost zas bývala první ctnost. V Mrzimoru víc vážilo, jak se kdo práce zhostí, a mocichtivý Zmijozel si cenil ctižádosti. Pokavad byli na živu, každý si vedl svou: ale co pak, až jedenkrát už tady nebudou? Zas vyřešil to Nebelvír: tak padla volba na mě, a nadali mě moudrostí, abych vybíral za ně. Naraz si mě až po uši, abych tvou duši spatřil: Já, jenž si nikdy nemýlím, ti řeknu, kam teď patříš!
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

blb

(gdddddc, 26. 1. 2012 19:02)

oiča